Proč je tolik duchovních směrů, které zaručují “ovečkám” osvícení? Proč si jednotlivé směry konkurují, ba dokonce v něčem protiřečí? Proč se jejich představitelé vzájemně potírají nebo pomlouvají? Proč léčitelé tvrdí např. o praktikantech REIKI, že jejich cesta je nesprávnou odchylkou? Že dokonce někomu cosi způsobili…? Proč dva lidé, kterých si pro jejich práci, pomoc lidem a řadu úspěchů ceníte, budou proti sobě nevražit? A jak Vy se v tom máte vyznat? Komu dát zapravdu? Komu věřit více?
Takovými otázkami se časem člověk zabývá. Dospíváme k názoru, že je třeba zůstat nestranný a v klidu.
Vzpomínám na čtyři evangelia a v nich výpovědi o Ježíšovi. Každý z autorů ho vidí jinak. Kde leží pravda? Proč se neshodují? Podle mne záleží na úhlu pohledu každého člověka. Na jeho zkušenostech, kterými prošel, na jeho poznání. Úhel může být širší nebo užší, nikdy však není celkem, alespoň pokud žijeme v hmotném těle. Na základě svých prožitků jednáme vždy podle svého přesvědčení, máme svou pravdu, která není celkem, ale dílčí jednotkou, částí velké mozaiky. Podle toho má svou pravdu každý jedinec, i když odlišnou, a tím, že se jeho “pravda” nerovná celku, nemá ji vlastně nikdo. Proto neodsuzujme cizí názory, ale hledejme, co je nám společné. Jsme součástí obrovského celku, přispěvatelé do kolektivního vědomí, vyslanci do hmoty s úkolem poznat, kdo jsme.
