Teplé počasí, stále více sluníčka, krátké rukávy a nohavice jsou neklamným znamením blížícího se léta. Zejména teď, po všech svátcích, které jsou už úspěšně za námi, mají někteří lidé tendenci zjišťovat škody. A to v zrcadle.
Jsme kulturou, která klade značný důraz na zevnějšek
Paradoxem je, že ideálem krásy jsou pro ženy a zejména dospívající dívky, modelky a herečky, které jsou mediálně prezentované jako vzor. Jejich vysoce podprůměrná tělesná váha je však statisticky daleko od průměru běžné populace. Jsou vnímány jako představitelky normy, i když jsou pouze určitou populační krajností. A právě zde je kámen úrazu.
To, co se odchyluje od normy, může jen stěží fungovat jako dosažitelný vzor
Vezměme si jako příklad inteligenci. Je jen velmi malé procento vysoce nadprůměrných jedinců, stejně tak, jako je i vysoce podprůměrných. Jen málo z nás nemá v dospělosti žádný zubní kaz, a naopak, najde se jen zopič lidí, kteří mají čtrnáct a více kazů.
Taktéž extrémně vyhublé modelky tedy nemůžou představovat ideální stav, jelikož se oni sami pohybují velmi vzdáleně od normy, co se týká jejich vlastní tělesné hmotnosti. Jinými slovy, jejich váha ani zdaleka nepředstavuje normu čili ideální a statisticky nejvyskytovanější stav.
Paradoxně jsou miliony dospívajícími i dospělými za ideál považované
Nárůst výskytu poruch příjmu potravy je dán kromě těchto socio-kulturních náhledů na ideál krásy taky osobnostními vlastnostmi jedince. Faktem zůstává, že v poslední době se zvyšuje počet lidí s těmito poruchami, přičemž děvčata (ženy) převažují nad chlapci (muži), i když taky u dospívajících chlapců a mladých mužů zaznamenali odborníci na výživu zvyšující se procento výskytu. Dvě nejznámější onemocnění jsou mentální anorexie a mentální bulimie. Základním symptomem anorexie je chorobní strach ze ztloustnutí spojený s odmítáním potravy. Podle mezinárodní klasifikace nemocí jde o mentální anorexii tehdy, jestli dojde k úbytku váhy o patnáct procent proti normální hmotnosti. V důsledku hladovění dochází i k tělesným potížím, které jsou důsledkem silné podvýživy. Závažné jsou především sekundární endokrinní a metabolické změny a narušení tělesných funkcí. V krajném případě může být ohrožen i život.
Některé typické rysy dívek trpících mentální anorexií
Můžou se jevit jako bezproblémové, nechtějí vybočovat od většiny, chtějí “kráčet s davem, být in”. Mají tendenci se prezentovat požadovaným způsobem, to znamená, že všechny úkoly plní se zápalem a s osobním zaměřením, jsou výrazně zaměřené na výkon, potřebují neustále pociťovat úspěch v tom, co dělají. Mají silné volní vlastnosti, jsou zodpovědné, svědomité až perfekcionisticky.
Často bývají nejisté, nemají dostatečně vysoké sebevědomí, které by odpovídalo jejich výsledkům. V předchozím bodě jsme zmínili jejich důraz na výkon. Jejich přehnaná sebekritičnost jim však nedovoluje těšit se s úspěchu, naopak, ještě víc je žene dál. Příkladem může být studentka, která není spokojena, že dostala jedničku z písemky, kterou napsala na 96 procent a sežírá se pocitem viny, že nedosáhla plný počet.
Mají tendence k sebeomezování a vyznačují se značnou mírou sebekontroly. Takové dívky jsou tedy schopné se třeba učit na zkoušku celou noc hnané osobní touhou k výkonu. Samozřejmě jejich výkon je takovýmto dlouhodobým fungováním ohrožen. Všechna svá selhání berou příliš sebekriticky a se silnými pocity viny a selhání.
Jsou spíše introvertní, obrácené do sebe a svých myšlenek a vnitřního světa. Často jsou nejisté, rezervované, uzavřené a nedůvěřivé. V dětství nemají kamarádky, nebo jich mají jen velmi málo. Negativní sebehodnocení a nízká sebeúcta jim nedovoluje plně prožít a udržet si kamarády. Jakoukoliv běžnou kritiku považují za projev nepřátelství.
Bývají senzitivnější, s bohatým citovým životem. Věci prožívají omnoho citověji a někdy až s přehnaným emotivním nábojem. Často věci přehánějí, zveličují. Naopak, své problémy s jídlem mají tendenci bagatelizovat.
Často se u nich vyskytují projevy deprese.
Typické je vyhýbání se jídlu. Doma řeknou, že jedli u kamarádky, nebo ve škole. Na návštěvě u přátel, naopak, že se právě vrátili z rodinného oběda. Jídlo odmítají, nechtějí svačinu. Rizikem je kamuflování a vyhazování jídla. Rodiče pak zjistí až později, že jejich dítě nejí, protože si svačinu sice do tašky vezme, ale pak ji vyhodí.
Poruchy příjmu potravy jsou závažným psychickým onemocněním.
Jakékoliv racionální mentorování se strany rodičů nebo autorit proto selhává. Dívky vědí o rizikách odmítání potravy, podobně, jako narkoman zná rizika, když užívá injekčně drogy. Avšak jde o psychickou poruchu, která si vyžaduje lékařský a terapeutický dohled. Jakékoliv projevy o výskytu mentální anorexie u vašeho blízkého člověka by proto neměli být brány na lehkou váhu. V mnoha případech, stejně, jako u příkladu s drogově závislým, i anorektické dívky odmítají léčbu i svou chorobu. Proto je pro rodinu a blízké velice obtížné přimět je svůj problém řešit a do ambulancí se pak dostávají často až při vážnějších somatických poškozeních, nebo ohrožení života.
Zdroj: Marie Vágnerová: Psychopatologie pro pomáhající profese.
